Memories of the Days, When you are Gone - |Vzpomínka 1.| Den, kdy jsme společně strávily celé léto

  Dnešní den byl den, kdy devět děvčat, která byla těmi nejlepšími kamarádkami pod Sluncem už od dětství, strávily jejich léto společně na pláži u moře. Byli to poslední dva dny, kdy měli čas si užít letních prázdnin. Pak všechny nastoupí na střední školy.
  Když byli děvčata stále na základních školách, slíbily si navzájem, že všechny budou navěky a navždy spolu, ať se děje, co se děje, a nastoupí na tu stejnou vyšší střední školu.
  Bylo už velmi, velmi pozdě, když se všech devět vrátilo zpět z pláže, a šly spát, aby mohli zítra ráno brzy odjet. Děvčata si pronajala luxusní apartmá se širokým balkónem. Byly totiž v hotelu, který patřil rodičům Komatsu Kanekawě.
  "Áááách, jsem tak unavená..." řekla ospale Yuna. Ostatní dívky si taktéž zívly a Asana byla opět poslední, která zamhouřila oko, jelikož nemohla přestat hrát ty své hry na Nintendu.
  "Psst, Sayu-chan, spíš už?" zašeptala Nanase na Sayuri, která ležela hned vedle ní po její levici.
  "Právě jsem usínala," zamumlala v odpověď.
  "Promiň, nemůžu spát."
  "Měla jsi zas zlý sny?"
  "Ne, jsem jen děsně natěšená a možná vyděšená,"
  "Kvůli čemu?"
  "Kvůli střední. Co když neudělám zkoušky?"
  "Já vím, že se dostaneš na stejnou školu, jako my, Nano-chan."
  "Jak to můžeš vědět?"
  "Daly jsme si slib, vzpomínáš?"
  "... pravda," Nanase držela Sayuri za ruku a usmívala se, "daly jsme si slib." Pak Nanase a Sayuri zavřely své oči a usnuly během tiše cvrkajících cvrčků, stejně jako ostatní dívky.

  Bylo odpoledne a dívky právě opouštěly pokoj a hotel Komatsuiných rodičů. Autobus na ně venku čekal už šest minut. Všechny si spěšně nasedly a vyrazily na cestu domů. Během cesty holky zpívaly pár veselých písniček na cestu, jen Asana byla opět na svém Nintendu a nevšímala si okolí.
  Nanase začala zpívat pár jejích hloupých písniček, které většinou projevovaly zrovna to, co by řekla normálně, kdyby to nezazpívala: "♪♫♪Jsme na cestě domů. Co vidím, když podívám se z okna ven? Jen cestu dlouhou před námi a stromů pár. My právě vracíme se z pláže pěkného. Kde spát jsme měly, díky Ko-chan, která dítětem z bohaté rodiny je.♪♫♪"
  "Nanase! Přestaň zpívat o tom, že jsem dítě z bohaté rodiny!" stěžovala si Komatsu. Ve skutečnosti se jí ale ta hloupá písnička líbila.
  "Ale je to pravda," řekla Chamaki a ušklíbla se.
  "Ne, to není!"
  "Opravdu je, Ko-chan." Potvrdila Sasaki.
  "Všechny buďte zticha!"
  "♪♫♪Ko-tan má opravdu spoustu peně-♪♫♪"
  "Přestaň s tím, Nanase!" napomenula ji znovu Komatsu. Když Nanase hodlala v písničce pokračovat, autobus s sebou silně škubl a pár děvčat vyletěla ze sedadel ven a praštila se o přední sedadla. Autobus stál a řidič tiše zaklel. "Já vás slyšela," zašeptala mu do ucha Nanase. Řidič s sebou jen polekaně škubl a zamračil se na dívku s dlouze hnědými a kudrnatými vlasy.
  "Mimochodem, proč nejedete? Nemůžu pokračovat ve své písničce."
  "Nezastavil jsem naschvál," ohradil se řidič.
  "Tak proč tedy?" zajímala se Nanase.
  "Zdá se, že se některá z gum vyfoukla."
  "Co to znamená?"
  "Že s vyfouknutou gumou nemůžeme pokračovat v cestě."
  "Tak ji nafoukněte,"
  "Na to my nebudou ani stačit vaše plíce."
  "A na co potřebujete plíce?" řidič raději vystoupil, aby se podíval, kolik kol se dopravnímu prostředku vyfouklo, než aby pokračoval s Nanase v tom nesmyslném dialogu, který vůbec nikam nevedl. "Co říkal?" ptala se Sayuri.
  "Že chce naše plíce," odpověděla jí v klidu Nanase. Sayuri raději dál nehloubala v tom, co by to asi mělo znamenat a vystoupila ven, protože v autobuse se začal tlačit vzduch, který jí nebyl příjemný. Holkám nezbývalo nic jiného, než čekat, až budou gumy opět v provozu. Shodly se na tom, že to bude nejspíš trvat ještě hodně dlouho. Proto se nabídla, že řidiči pomůžou, jenže jejich pomoc odmítl. A tak si Nanase z nudy začala vymýšlet příběhy, se vztahovali na ně a na řidiče, který tohle údajně naplánoval, aby je všechny mohl znásilnit, zabít a pak zahrabat někde tady v okolí. Ale čas plynul poměrně rychleji, než děvčata čekala. Za chvíli jim řidič radostně oznámil, že se opět můžou vydat na cestu. Nastoupily si a psychicky se připravily na další Nanasiny písničky a příběhy. Naštěstí během cesty domů, v autobuse na dlouhou dobu usnula a děvčata mohla dál pokračovat v poklidné jízdě. Nakonec ale stejně všechna usnula stejně tak, jako Nanase.
  A to byl jeden z letních dní, devíti nejlepších kamarádek, které byly uneseny úchylným řidičem.

​Pokračování příště...